JEZTE CHYTŘE aneb Eat.Q.
Eat.Q. je v pořadí čtvrtá kniha o jídle a hubnutí, kterou jsem v poslední době přečetla. A je moc příjemná změna, že se v ní vůbec nevyskytují termíny jako glykemický index, ghrelin nebo průmyslově zpracované potraviny. Zato je z každé její stránky cítit hluboké porozumění pro všechny, kdo v jídle občas nebo i permanentně hřeší. Susan Albers, autorka knížky, totiž taky není žádná výživová poradkyně, ale klinická psycholožka s dlouholetou praxí, která se specializuje na emocionální jedení. Moc dobře ví, jak silně může být to, co člověk jí, ovlivněno intenzivními a/nebo nezpracovanými emocemi a stresem, a že příčina přejídání může mít kořeny v nějaké dvacet let staré události, na kterou se člověk usilovně snaží zapomenout. Je to knížka, která člověka donutí zastavit a zamyslet se v situacích, kdy obvykle jedná rychle a často automaticky.
Koncepce Eat.Q. v sobě kombinuje emoční inteligenci, emocionální jedení a všímavost, vychází z metody kognitivně behaviorální terapie (tu u nás v oblasti hubnutí používá PhDr. Iva Málková, zakladatelka STOBu). Vede čtenáře, emocionálního jedlíka, k tomu, aby se naučil zdravě vyrovnávat se svými pocity, uměl je vyjádřit a pochopit, a prostřednictvím této dovednosti svoje sklony k emocionálnímu jedení dokázal zmírnit. Autorka definuje Eat.Q. takto: „Je to koncepce, která vám pomůže sladit rozumové vědomosti o potravinách a výživě s emocemi, a vy si v konečném důsledku dokážete vybrat takové jídlo, které bude v souladu s vašimi záměry a cíli. Ne vždy si vyberete to nejzdravější jídlo, ale Eat.Q. zlepší povahu vašich rozhodnutí co jíst, bez ohledu na to, jak se právě cítíte.“
Eat.Q. se praktikuje prostřednictvím metody EAT (E=Embrace, neboli rozpoznání momentálních pocitů a schopnost je slovně vyjádřit, A=Accept, přijetí těchto pocitů a T=Turn, vlastní rozhodnutí, volba zdravější alternativy). Důležitým momentem před vlastním rozhodnutím je vědomá pauza, ideálně spojená s řízeným dýcháním, kdy se člověk na chvíli zastaví a uvědomí si možnosti, mezi kterými si může vybírat. Tohle je podle mě hodně užitečný přístup, který se dá používat nejen v situacích spojených s jídlem.
Jednotlivé kroky metody EAT autorka ilustruje na příbězích svých klientů a klientek, svůj přístup podpírá výsledky mnoha různých výzkumů. Předkládá čtenářům spoustu témat k zamyšlení i testů, jejichž výsledky by jim měly pomoci lépe porozumět tomu, jak si ve vztahu emoce versus jídlo stojí právě oni. Definuje pět největších překážek, kterým emocionální jedlíci čelí (diety, hledání prožitku, společenské jedení, stres a trauma) a které ovlivňují jejich schopnost vnímat, pochopit, používat a řídit vlastní pocity.
Z mého pohledu nejužitečnější je třetí, praktická část knížky, která nabízí 25 pomůcek (včetně různých cvičení), které člověku umožní udělat si tu už zmíněnou vědomou pauzu a aplikovat metodu EAT v jakékoliv situaci. Pomohou mu pochopit jeho aktuální pocity a vypořádat se s nimi tak, že nebudou automaticky ovládat jeho chování a rozhodování ve věci jídla. Najdeme mezi nimi třeba slovníček pocitů podle stupně jejich intenzity, který pomůže konkrétní pocit přesně pojmenovat, a tudíž si ho i realisticky uvědomit. Postup, který odhalí, jestli chceme, nebo musíme jíst. Cvičení vědomého jedení. Další pomůcky zahrnují třeba následující tematické oblasti a přístupy: Využijte své silné stránky. Utečte návykům. Vypište se ze svojí touhy jíst emocionálně. Zkroťte své nutkání. Povzbuzující slova. Blokování chutí (skvěle prý funguje čichání esenciálního jasmínového oleje). Platba za jídlo venku jen v hotovosti….
Knížka je velmi čtivě napsaná, příběhy konkrétních klientů čtenáře vtáhnou a pomůžou mu pochopit, jak to autorka myslí. Teorie i praxe je hodně užitečně nakombinovaná.
Já si o sobě myslím, že až tak silný emocionální jedlík (většinou) nejsem, ale knížku jsem stejně přečetla s velkým zájmem v jednom tahu a pár věcí z ní se rozhodně budu snažit používat. Minimálně tu vědomou pauzu. Trocha oddalování člověka posílí.
Knížku Spojenci na celý život vydalo nakladatelství ANAG v roce 2017.